Labutí křik

Žalman

1:Bišel podzim zas o něco dřB7íve,
a s ním vD#ítr přines' labutBě,
modrou řGmekou byla slyšet pDmíseň,
D#epetání perutBě.
2:Celý měsíc tak si spolu hrály,
potom přišel ten osudný den,
bylo slyšet divné pousmání
rezavého nože jen.
3:Pak zmizela loďka v zátočině,
na ní zvonil zabijácký smích,
toho muže nikdo nedohoní,
kroky v blátě smyje sníh.
R:LabutGmi, labutDmi, vrať se zpD#átky na svou řeku, labutBi,
stýská sD#e mi po tvém křiku Dma mám na jazGmyku,
s kD#ým že tvoje láska odletBí.
4:Tak tu leží a je celá bílá,
ještě dýchá v teplé náruči,
nebojí se, je jak nikdy tichá,
nevolá a nekřičí.
5:Pláče nebe a na modré řece
její láska plave opodál,
a já nevím, zase jednou nevím,
kam bych ty svý oči dal.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:51:25.323+00:00
Výsledky hledání: